Vítejte v
NEPÁLU

Vznik: Království: 21. prosince 1768, stát: 15. ledna 2007
Počet obyvatel: 29 384 29
Hlavní město: Káthmándú
Jazyk: nepálština (úřední; hovoří jím 90 % populace), maithirština, bhodžpurština, dále kolem 28 hlavních dialektů
Náboženství: hinduisté 81,3 %, buddhisté 9 %,

muslimové 4,4 %, křesťané 1,4 %, jiní 3,9 %

Nejvyšší bod: Mount Everest (8 850 m n. m.)
Státní útvar: Království: 21. prosince 1768, stát: 15. ledna 2007

Zeptali jsme se ...

Pochází z Lalitpúru, žila v Káthmándú.
Studentka bakalářského studia v Drážďanech.
Do Čech přišla s nulovou znalostí českého jazyka ve 12 letech.

Náš host: SUCHITRA GURUNG

Nepálská kultura více v detailu ...

Proč sem přicházejí?

Existuje v Nepálu kastovní systém, který Nepálce poté ovlivňuje i zde v České republice?

Jak funguje tradiční nepálská škola?

Jak komunikovat z českou školou, když něco nefunguje?

Existuje třeba nějaká negativní motivace, když jsme již v koncích (učitel, kdokoliv jiný)?

Co by mohlo nepálskému žáku pomoci?

Co je takový největší kulturní šok?

Koho je lepší motivovat, aby se děti učily více česky?

Nepálci sem přicházejí za pracovními příležitostmi a lepšími životními podmínkami.

Ano, existuje a je velice silný. Nelze ho obejít a má opravdu silné staletími dané kořeny. Např. pokud by se žena či muž zamilovali do někoho "nevhodného", tedy z jiné vrstvy, je to takový problém, že rodiče raději přeruší veškeré vazby s dítětem. Takto to často bývá hlavně na malých městech a vesnicích. Pro rodinu je to ostuda a raději ztratí a vzdá se dítěte, než žít s tou ostudou.
Kast je v Nepálu mnoho a poznají se dle příjmení. Změnit se nedají a narodil-li se člověk do určité rodiny, zůstává on/ona i jejich děti navždy v té příslušné společenské vrstvě.
Nejnižší úroveň jsou farmáři, nemají tolik příležitostí studovat jako někdo vyšší úrovně.
I po příchodu do České republiky se tyto zvyklosti dodržují. Nejsou tak striktní a přísné, mohou spolu např. dva příslušníci různých kast kamarádit, ale vzít se nesmí.
Není vhodné se vdát do vyšší kasty, vždy tam bude ta nerovnost z jedné či z druhé strany.
Kdyby si ale Nepálec chtěl vzít Čecha, tak to by bylo v pořádku.

Nepálská škola funguje zcela jinak než ta česká.
Učitelé jsou velice přísní. Když cokoliv nemáte, nastupují tělesné tresty, dbá se vyžehlenou čistou uniformu či na ostříhané nehty.
Děvčata musí mít správně upletené copánky a chlapci stále upravený účes.
Když něco není v pořádku, počítají se stížnosti a každá je problém. Po třech se již svolává schůzka s vedením školy a rodiči a je to velký problém.
Dále jsou ve školách zakázané telefony a to i pro studenty vysokých škol není přípustné nosit mobilní telefon do školy.
Máme předměty jako např. nepálská kultura.
V nepálské škole je mnoho zkoušek a to již od základní školy. Děti musí složit nejméně 4 zkoušky za rok. Jedna z nich je taková opravdu velká. Pokud ji nesloží, dítě automaticky opakuje ročník, neexistují možnosti opravných termínů.
Existují jen písemné zkoušky, žádné ústní.
Žáci si musí vše zapsat sami, učitel většinou nezapisuje na tabuli. Žák musí psát velice rychle.
Ve školách se pořádají sportovní soutěže, ale žádné výcviky typu plavecký atd. Mnoho soutěží je kulturních jako např. taneční a hudební.
Žáci jezdí na jednodenní výlety, adaptační kurzy neexistují.
Ve škole tráví každý den zhruba 7 hodin, od 9 do 16. hodin. Starší ročníky až do 18. hodin, protože musí zůstávat ve škole kvůli povinném doučování.
Třídy jsou dost velké, běžný počet je 30 žáků a třídy od A až do E.
Tělocvik dívek a chlapců je oddělený, na jiné předměty sedí ve třídě sedí žáci dohromady.
Škola zajišťuje autobusy pro děti, a proto také začínají vyučování později od těch 9. hodin.
Stravování dětí funguje formou krabiček, když zaplatíte, dostanete do boxu jídlo. Někde neexistuje jídelna, a tak rodiče vozí jídlo do školy, kde jen pan školník později rozdává.

Nepálci jsou většinou poslušní a již na první upozornění, že se něco děje, reagují.
Děti se v podstatě bojí, že by domů přišlo upozornění od učitele na nějaký druh nevhodného chování či problému, a proto se takovým situacím snaží vyhnout.

Nepálská komunita dobře reaguje na upozornění, že učitel bude muset hovořit s rodiči, již zde získají většinou dostatek respektu nutného k nápravě a není třeba zacházet dál.

Takovou velku pomocí je, když učitel umí anglicky a může použít angličtinu k dovysvětlení. V Nepálu se běžně hovoří ve škole anglicky.

Jedním z takových rozdílů, na které si nepálci zvykají i celý život je možnost tykání starším lidem. To je pro ně velice nepřirozené, protože v Nepálu rodičům vykají a všem starším lidem.

Mnoho nepálců jsou vegetariáni, takže způsob vaření a to, že se v Čechách jí hodně masa a výrobků z něho, je pro ně obtížné.

Rodiče i děti, určitě oboje. Vzhledem k nastavení vztahů v nepálské rodině je třeba komunikovat se všemi a vysvětlovat, informovat rodiče, stejně jako děti.

Vítejte v NEPÁLU